Historie bývalé františkánské rezidence na Skalce v Mníšku pod Brdy

Po velkém moru v roce 1680 se rozhodl majitel mníšeckého panství Servác Ignác baron Engel z Engelsflussu († 26.2.1704), jsa bezdětný, vystavět na vrchu Rochoty nad Mníškem poutní kapli sv. Maří Magdaleny s benediktinskou rezidencí. Za tímto účelem přikoupil kus lesa od sousedního panství dobříšského hrabat Mansfeldů a po určitém prodlení přikročil k výstavbě. Stavbu vedl v letech 1692 – 1693 Kryštof Dientzenhofer, na stavbě jsou písemně doloženi políři Jan Rektoris (1692) a Benedikt Spineta (1693), oba dočasně bydlící v Mníšku.

Zřejmě nedlouho po dokončení stavby, nebo současně s ní, se začala budovat rezidence, určená pro čtyři členy benediktinského kláštera sv. Mikuláše v Praze na Starém Městě. Tato přízemní obdélná stavba byla kolem roku 1700 vybavena štukovými stropy (refektář), což hovoří pro to, že již tehdy byla hrubá stavba dokončena. V jiném sále byla vytvořena nástropní freska „Kající sv. Maří Magdalena“ od významného českého malíře Petra Brandla, která byla roku 1954 sňata na plátno a přenesena do kostela v Mníšku.

Skalecký areál se kromě kaple a rezidence skládal ještě ze samostatně stojícího rekollekčního stavení (poustevny) s kaplí Bolestné Panny Marie, nacházející se na nejvyšším místě skaleckého areálu. Tato přízemní čtvercová budova má vnitřek rozčleněn tak, že kolem vstupní chodby s bývalou kaplí Bolestné Panny Marie, nacházející se na protilehlém konci proti vstupu do objektu v půlkruhové apsidě, se nacházely čtyři cely, v nichž mohli benediktinští bratři samostatně konat duchovní cvičení.

Kaple sv. Maří Magdaleny na elipsovitém půdorysu je uvnitř zařízena jako krápníková jeskyně (grotta), zaklenutá kupolí. Byla postavena dle předlohy kaple sv. Maří Magdaleny u Marseille, kam roku 1690 Servác Ignác Engel vyslal Kryštofa Dientzenhofera k pořízení plánů. Dle posledních výzkumů se konkrétně jedná o poutní kapli v Sainte-Baume u Marseille, která je vytvořena přirozenou jeskyní a má architektonicky ztvárněné průčelí, podobné skalecké kapli.

Půdorys kaple na Skalce připomíná kapku, což lze spojit s kajícím pláčem Maří Magdaleny. Podobně jako kaple v jižní Francii i skalecká kaple byly situovány vysoko nad okolní krajinou a je zřejmé, že místo k výstavbě kaple na Skalce bylo vybráno zcela záměrně.

Nad vstupním portálem se nachází kartuše s donačním latinským nápisem, který zní: „Illustrissimus dominus Servatius Ignatius liber baro de Engelsfluss, sepulchri Hierosolymitani eques, dominus in Mnissek et Magna Chrasticz, S. C. R. M. consiliarius, inclyti judicii feudalis et cameratici assessor nec non primarius regius capitaneus districtus Podbrdensis fieri fecit anno 1693“ (v překladu: „Velevzácný pán Servác Ignác svobodný pán z Engelsflussu, rytíř Božího hrobu, pán na Mníšku a Velké Hraštici, císařský rada a přísedící manského a komorního soudu, též přední královský hejtman kraje Podbrdského založil v roce 1693“).

Na hlavním oltáři stála socha sv. Maří Magdaleny od pražského sochaře Jana Jiřího Bendla, vzniklá ještě před samotnou výstavbou kaple. Bendl vytvořil také sochy čtyř poustevníků sv. Pavla Thébského, Antonína Velikého, Ivana a Prokopa ve výklencích v lodi kaple.

Ikonografický program je zde nesen myšlenkou „viva contemplativa“ (život kontemplativní).

Poustevnictví a kajícný život sv. Maří Magdaleny je zde zdůrazněn přítomností zakladatelů poustevnického života v Egyptě sv. Pavla a Antonína a současně českých poustevníků sv. Ivana a Prokopa.

V lodi se nacházely ještě dva boční oltáře – sv. Františka Serafínského a Matky Boží dobré rady.

Pokračování zde: https://pepikhipik.com/2024/06/16/vylet-rodaku-z-mnisku-pod-brdy-do-barokniho-arealu-skalka/